Úprava styku s dětmi po rozvodu rodičů bývá v praxi centrem mnoha konfliktů. Upravit poměry nezletilých dětí je však podmínkou pro rozvod manželství, jak stanovuje i § 755 odst. 3 občanského zákoníku, když říká, že „Mají-li manželé nezletilé dítě, které není dosud plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.“
V českém právním řadu existují tři formy péče o dítě. Střídavá péče, výlučná péče jednoho z rodičů a společná péče.
Střídavá péče
Začněme u péče ze strany soudů často nejpreferovanější, nicméně nikoliv automatické. Střídavou péči si lze představit jako situaci, kdy o dítě pečují oba rodiče, každý z nich po stanovaný časový úsek, přičemž není podmínkou, aby byl tento časový úsek nastaven naprosto rovnoměrně. Název „střídavá péče“ přitom úplně neodpovídá podobě této formy péče o dítě, neboť sám o sobě evokuje neustále se přesouvající dítě s batůžkem, což je zavádějící a nepravdivé. V souladu s povahou této formy péče a se zahraniční úpravou by více odpovídal např. název „sdílená péče obou rodičů“.
Obecně lze k této formě péče říci, že dítě má být primárně v péči obou rodičů a případné odchylky musí být odůvodněny vždy s ohledem na konkrétní situaci. Měřítkem pro nastavení daného typu péče přitom není přání rodičů, ale nejlepší zájem dítěte.
Konkrétní podoba střídavé péče bude nastavena dle jednotlivých případů, může tak být nastavena naprosto přesně rovnoměrně po jednotlivých týdnech, či nerovnoměrně, a dítě tak může trávit více času u jedno z rodičů.
Pokud soud svým rozhodnutím určí péči oběma rodičům v rámci stanovených časových úseků, již neupravuje styk rodiče s nezletilým ani jednomu z rodičů.
Naopak výživné při stanovení střídavé péče soud určí oběma rodičům. Nelze tak přistoupit například na přání rodičů, aby výživné upraveno nebylo, neboť na výživné má nárok dítě, nikoliv druhý rodič. Soud by však měl při stanovování výše výživného přihlížet k tomu, v jaké míře oba rodiče o dítě pečují.
Výlučná péče jednoho z rodičů
V případě rozhodnutí soudu o výlučné péči je dítě svěřeno do péče pouze jednoho z rodičů. Neznamená to ovšem, že druhý z rodičů o dítě přijde.
Rodiči, kterému není stanovena výlučná péče, může (ovšem nemusí) být upraven styk s dítětem. Klasickým modelem je tak výlučná péče jednoho z rodičů a upravený styk druhého z rodičů, například 1x za 14 dní o víkendu, týden o letních prázdninách atd. Konkrétní podoba styku rodiče s dítětem pak vždy záleží na okolnostech daného případu.
Nutností je přitom rozhodnout o výši výživného ze strany rodiče, který dítě nemá v péči (dříve tzv. alimenty). O způsobu výše výživného více v samostatném článku.
Společná péče
Tato forma péče se vyskytuje opravdu vzácně, neboť vyžaduje velkou kooperaci ze strany rodičů. Připadá v úvahu například v situaci, kdy rodiče s dítětem žijí oba ve společné domácnosti i po rozvodu či pokud dítě již nežije s žádným z rodičům.
U společné péče soud zásadně nestanovuje výši výživného ani jednoho z rodičů, ani neupravuje styk dítěte žádnému z rodičů. Tato forma péče tak vyžaduje velkou schopnost domluvy mezi rodiči dítěte.
___
Neváhejte se na nás obrátit, pokud zrovna procházíte rozvodem a potřebujete služby rozvodového právníka.